Jak se milovaly naše praprababičky

Vlhký, nasládlý vzduch květnových podvečerů přímo svádí k procházkám ruku v ruce a polibkům pod rozkvetlými stromy. Touha po lásce námi prostupuje od kořínků vlasů až po konečky prstů a pomalu schnou meze, které dnes tak rádi v lásce překračujeme. I naše praprababičky se na nich milovaly, možná jen pod větší tíhou zodpovědnosti…

Jak se milovaly naše praprababičky

Nedávno mě na sociální síti téměř, vlastně musím přiznat, že bych to slůvko „téměř“ mohla i úplně vynechat, rozplakal obrázek dvou vzájemně se podpírajících stařečků, u něhož bylo napsáno: Když se jich ptali, jak spolu dokázali vydržet 65 let, žena odpověděla: „Vyrostli jsme v době, kdy bývalo zvykem všechno rozbité opravit, ne vyhodit.“ Mým velkým vzorem jsou mí prarodiče, kteří jsou spolu, bok po boku a šťastně, stejně jako ti dva na fotografii, už 65 let.

Škola pro ženy

Vcelku čerstvě jsem s kamarádkou shlédla v divadle Moliérovu komedii Škola pro ženy, v níž jedinou snahou hlavního protagonisty bylo vychovat pro manželství poslušnou a skutečně hloupou ženu, neboť jak známo, vstupovat do manželství s chytrou ženou se mužům obvykle nevyplácí. Ono to až tolik k smíchu nebylo, když jsem si představila, co všechno ty naše praprababičky kdysi musely se svými drahými polovičkami vytrpět.

Ženská role spočívala převážně v udržování tepla rodinného krbu, vedení domácnosti, vaření a plození dětí. Žádné studium nebo kariéra, vyplatilo se mlčet a poslouchat svého muže. Vznikala tak závislost na manželovi a bylo nemyslitelné, aby se žena živila sama nebo zůstala neprovdána s outěžkem. Ale mnohé ty ženy přesto dokázaly hrdě stát na vlastních nohou a své muže věrně, hluboce a oddaně milovat.

A když to nefungovalo? Tak zatnout zuby a vydržet, nic jiného nezbývalo. V mé oblíbené knize – Domácí lékařce od Jenny Springerové – se píše, že se nesmí nikdy hned při vynořujících se potížích v manželství házet flinta do žita a volati po rozvodu! Dnes stačí velmi málo, aby se dva lidé, které na začátku vztahu spojovala „velká láska“, rozvedli nebo vlastně rozešli, protože hru na manželství už pomalu nikdo nehraje.

Manželské povinnosti

„Ploďte a množte se a naplňte zemi,“ hlásá Bible – Genesis, kapitola 1, verš 28. Jak píše lékařka Jenny Springerová: „Děti jsou ušlechtilým plodem tajuplného spolupůsobení rodičů, jsou zástavou lásky, cti, radosti a naděje rodiny.“ Manželství by ale nemělo být jen ku plození potomstva a vyvařování svému mužíčkovi, přesto se právě tohle vždy považovalo za povinnosti ženy vůči svému muži. Musela být zdatná nejen v loži, ale také v kuchyni. Inu, platilo, že: „Žena ráda poddává se muži, pokud ho miluje a nepotřebuje k tomu dlouhého poučování.“ Muž zase musel „svou ženu dobře seznati, aby správně s ní dovedl zacházeti“.

Domácí lékařka varuje před žárlivostí v manželství, předčasnou pohlavní zralostí a také poukazuje na dnes poměrně častou variantu obrácených rolí ve vztahu – žen mužatek a mužů podpantofláků. Velmi úsměvná byla věta, ve které popisovala, jak je potřebné, aby se muž pracovně zdržoval mimo dům a nemusel přihlížet nechutnému uklízení domácnosti a přípravě jídla, což by mohlo být rušivé pro jeho mužské cítění a nedejbože ho připravit o chuť.

A teď přejděme k trochu jiným povinnostem. Bohužel se traduje, že z milování v historii měli vždy větší potěšení muži a ženy musely často zatínat zuby, zavírat oči a myslet na svou vlast či budoucího dědice. Ale Jenny Springerová myslela na nebohé ženy a citlivě ve své knize popisuje, jak je důležité i v bohem požehnaném manželském svazku nepodléhat častému mužově chtíči a provozovat postelové radovánky maximálně tak jednou týdně a rozhodně ne častěji. Přemíra pohlavních styků, čímž je myšleno souložení více než čtyřikrát do měsíce, prý vede k přesycení a pocitům hnusu a odporu.

Jak zamezit těhotenství

Historické antikoncepční prostředky nám jsou často k smíchu a bylo to vážně ledacos, co si ani nedovedeme představit. Zaměřila bych se ale konkrétněji na dobu našich praprababiček, tedy přibližně 2. polovinu 19. století a začátek 20. století. V knize Domácí lékařka Jenny Springerová šikovně popisuje hned několik tehdy známých metod antikoncepce a zdůvodňuje situace, ve kterých po nich lze bez výčitek svědomí sáhnout, a také poučuje muže, aby byli k ženám ohleduplní a nevháněli je z jednoho těhotenství do druhého.

Nabízela se možnost pohlavní zdrženlivosti, která ale, jak víme, nebývá pro každého. Kondomy z gumy nebo rybího měchýře byly dosti známé a oblíbené, uvádí se však, že často praskaly. Neplodné dny v třetím týdnu po periodě také nebyly stoprocentní a přerušovaná soulož prý zase velmi škodila mužově nervové soustavě a spolehlivě při takovém praktikování nastávaly nejen nervové poruchy u mužů, ale i těhotenství u žen.

Zajímavou variantou byly koule z kakaového másla s obsahem chininu, které se vkládaly do pochvy. Často ovšem vedly k zánětům, stejně jako další zaváděné spermicidní prostředky. Lékařka popisuje jakýsi rozprašovač v podobě gumového balónku napuštěného práškem, který se stejně i při sebevětší snaze málokdy dostal na to správné místo. Také se vkládala vata či houba navlhčená v octem okyselené vodě používající se k dezinfekčním výplachům pochvy. Ženy už i v této době znaly pesar, ovšem ten, zaváděný na delší dobu, často způsoboval i dramatické záněty rodidel.

Pokud manželé plánovali rodinu a těhotenství bylo naopak žádoucí, mnohdy se během celých devíti měsíců muž nesměl ženy ani dotknout. Mise byla splněna a jakékoli sexuální kontakty v době očekávání potomka byly nepřijatelné, dokonce se uvádělo, že soulož s těhotnou ženou může nějakým způsobem narušovat správný vývoj plodu.

Milión citátů o lásce

Na světě existuje milión citátů o lásce, včetně těch, které kvetou v každé době a v každém věku, přenáší hory a prochází žaludky. Já bych však na závěr opět citovala svou oblíbenou lékařku našich praprababiček z počátku minulého století a doporučila vám, abyste ani pod rozkvetlými třešněmi neztráceli hlavu. S myšlenkou na své prarodiče, kteří jsou spolu už 65 let, odcházím v samotě rozjímat pod onu rozkvetlou třešeň.

„Pro nesnášenlivé povahy manželství vůbec se nehodí, neboť ono vyžaduje přizpůsobení se cizí individualitě, k přivinutí se, a v radosti, v této ztrátě svého já nalézti lepší. Kdož toho nedovede, ten zůstaň svobodný; ušetří sobě i jiným těžkých zklamání.“

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné