Hrajte si společně s dětmi. Hry na doma i ven.

Hrát si společně s dětmi je moc prima věc. Doma, na zahradě, při procházce nebo na dovolené, ve stanu či v obýváku. Někdo by vydržel celé hodiny hrát Prší, i když svítí sluníčko. Pro jiného je představa hry bez možnosti pohybu nezajímavá. Jsou tací, které láká možnost stát se během hry něčím nebo někým jiným. Samozřejmě nám dospělým se někdy do hry nechce, myslíme si, že máme na práci „důležitější“ věci, i já to tak někdy mám. Jindy si ale hraní opravdu užívám. Nebo si aspoň vychutnávám to, že pozoruji, jak si děti hrají, jak jsou pospolu.

Hrajte si společně s dětmi. Hry na doma i ven.

Máte dojem, že už jste všechny hry vyzkoušeli? Tak zkuste některou z následujících. Myslíte si, že nemáte čas? Ten, který vám hra „vezme“, se těžko vyváží tím, co vám dá. „Chronos“ neboli čas odtikávající přesně podle hodinek zavřete na chvíli do krabičky a poučte se od dětí: nechte čas plynout, nechte vstoupit „kairos“.

Studánková víla

Děti se posadí do kroužku jako okolo studánky. Kruh – studánku můžete vyrobit pomocí obruče, švihadla nebo venku z kamínků. Jedno z dětí má na chvilku roli víly, může si dát na hlavu třeba věneček. Víla si stoupne doprostřed kruhu a říká: „Když se dívám kolem sebe, vidím slunce, vidím nebe, vidím barvu… (např. červenou). Na co se dívám?“ Víla se buď dívá na něco, nebo myslí na něco, co má typicky červenou (nebo jinou) barvu. Děti jí pokládají otázky a ona smí odpovědět pouze ANO/NE. Kdo uhodne věc, na kterou víla myslí, stává se Studánkovou vílou na chvíli sám.

Předveď mi, co jsem

Čím větší počet dětí bude hrát tuto hru, tím lépe. Můžete být venku i uvnitř, ale ve větším prostoru. Dopředu si připravte malé čtverečky papíru s nakreslenými zvířátky a leukoplast nebo izolepu. Zvířátka musejí tvořit dvojice (nebo při větším počtu dětí i skupiny). Například 2 sloni, 2 motýli, 2 žáby, 2 pavouci, 2 raci apod. Při přípravě obrázků pamatujte na to, aby šla zvířátka dobře pohybově předvést. Děti ať se postaví vedle sebe a zavřou oči. Každému nalepte na čelo obrázek a rozestavte je po místnosti. Hra probíhá v tichosti, bez jakýchkoli zvuků. Až řeknete TEĎ, děti otevřou oči a budou mít za úkol předvádět to zvíře, které má na čele kamarád, kterého potkají. Nikdo neví, jaké zvířátko je sám, ale dozví se to od kamarádů podle pantomimického předvedení. Pak už je cílem každého najít k sobě dvojici (nebo celou skupinu).

Polívka se vaří

K této hře jsou potřeba alespoň 4 hráči, jeden z nich je hlasatel. Hráči si zvolí jména (z pohádky, z filmu, z přírody apod.) a všichni stejný počet životů. Na domluvené místo se položí míček (tak velký, aby s ním šlo házet jednou rukou) a všichni hráči (kromě hlasatele) si kolem něj stoupnou na dva kroky daleko. Hlasatel říká: „polívka se vaří, maso na talíři, sní ho… (třeba Hurvínek)“. Hráč s tímto jménem chňapne rychle po míčku, a zatímco ostatní utíkají pryč, on zakřičí STOP, když míček chytne. Ostatní se v tu chvíli musí zastavit. Hráč se snaží trefit někoho ze spoluhráčů, kteří mohou uhýbat tělem, ale nesmějí udělat krok stranou. Když se podaří někoho vybít, ztrácí vybitý hráč život, v opačném případě ztrácí život ten, který se netrefil. Ten, kdo přijde jako první o všechny životy, jde ze hry ven.

Obměna podle našeho dědy: Hlasatel vypráví vymyšlený příběh, do kterého zasadí všechny zúčastněné postavy. Kdykoli během vyprávění vysloví jméno té které postavy, pro hráče s tím jménem je to stejný pokyn, jako když se řekne „polívka se vaří, maso na talíři, sní ho…“

Co by to bylo, kdyby to bylo

Tato hra se dá hrát venku i uvnitř, kdyby náhodou pršelo. Je úplně jedno, jak velká skupina osob se jí zúčastní. Zvolený hráč jde stranou a ostatní se domluví na jedné osobě, kterou bude vybraný hráč hádat. „Utajená“ osoba může být členem skupiny, ale nemusí. Měl by to být člověk všem hráčům dobře známý a je dobré, když je to někdo z příbuzných nebo z přátel, nikoli filmová hvězda či zpěvák. Hádající hráč se vrátí ke skupině a začne klást otázky „co by to bylo, kdyby to bylo“. Například: Co by to bylo, kdyby to bylo zvíře? Každý ze skupiny si v duchu představí, jaké zvíře by nejlépe vystihlo „utajenou“ osobu a odpoví podle svého mínění. Například: Kdyby to bylo zvíře, tak by to byl slon. Hádající hráč pokračuje dále v otázkách a podle odpovědí ostatních se snaží uhodnout, o koho se jedná. (V přirovnáních se mohou použít i neživotné věci jako kniha, jídlo apod.)

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné