Grafologie: Umíme ještě psát?

Husí brk namočený do inkoustu se při světle svíčky zlehka dotýká papíru. Místy naléhavě tlačí, snaží se do něj vrýt všechnu trýzeň světa, ale umí i zalechtat a pohladit, přesně tak jako škádlívá milovanou tvářičku svým opačným koncem. Rukopis je čitelný, a to nejen svým obsahem. Dáma jej přebírá od poslíčka, sotva popadá dech, schovává tajně do záňadří a o samotě dychtivě hltá řádky… Dnes brky běhají po dvoře nebo se tísní v úzkých prostorách neutěšených velkochovů a my odbýváme naše blízké několika tištěnými zkratkami a smajlíky. Po rukopise není ani památky, všechna písmenka jsou zoufale stejná…

Grafologie: Umíme ještě psát?

Lidé si nepíšou dopisy, komunikují přes internet a namísto skutečných pocitů zobrazují na monitorech alespoň usmívající se nebo mračící se kolečka. I ve školách se už děti učí psát zcela jiným a podstatně jednodušším skriptem anebo už rovnou na počítači. Je v dnešním světě ještě místo pro grafologické rozbory písma?

Proč si píšu deník

Stejně jako mnozí z vás i já trávím několik hodin denně u počítače a píšu převážně na klávesnici. Psaní rukou jsem omezila pouze na každodenní záznamy v diáři a občasné soupisy všeho, co je potřeba vyřídit a nakoupit. Není to dávno, co jsem se zděšením zjistila, že už opravdu neumím psát. Ruka mě odmítala poslouchat, neznala jsem svůj rukopis a neznala jsem ani sama sebe. S pohnutím jsem vzpomínala na své školní sešity, studentská léta a staré deníky, ve kterých už několik let chyběly záznamy. Jedinou cestou ke zpětnému nalezení vlastního rukopisu pro mě bylo rozhodnutí začít si znovu psát deník.

Zakoupila jsem velký sešit s tvrdými deskami a dala jsem se do práce. Už po několika stránkách v průběhu mnoha dní jsem mohla hodnotit nejen obsah, ale i způsob psaní. Přišlo mi zajímavé, že jsem jednou použila červenou propisku a rychle a energicky vyrývala do stránek své zážitky, jindy jsem nečitelně škrábala jako kocour, jakoby se mi vyloženě nechtělo. Moje písmo jasně vyjadřovalo rozpoložení, v jakém jsem se zrovna nacházela. Protože jsem se už dávno zajímala o grafologii, která se v analýze nejen sklonů a povahy pisatele rozhodně nemýlí, mohla jsem konečně s jistotou zakřičet: „Hurá, už zase umím psát a jsem to já!“

 
Podpis bývá často póza

Nedalo mi to nepozastavit se i nad svým podpisem. Když už mě několikátý člověk včetně mé dcery upozornil na to, že mám divný podpis, začala jsem se zabývat otázkou, zda náhodou nejsem divná i já. Vlastně mě za divnou považovali už na základní škole. Můj podpis se trochu podobá podpisu mého otce. On se vždy tak nějak šikovně přeškrtnul závěrečným tahem. Majestátně se oddělal. Uvědomila jsem si, že to zcela nevědomě dělám stejně a najednou jsem byla o krok dál. Můj podpis je umělecky rozevlátý chvat s egoisticky zvýrazněným prvním písmenem. Za ním už následuje nečitelný spirálovitý škrt se zpětným tahem. Navíc se podaří pokaždé jinak, což také jistě o mnohém vypovídá.

Zkuste se podívat na svoje podpisy. Jste s nimi spokojení? Podepisujete se už léta Páně stejně, nebo se ve vás tak trochu ukrývá Dr. Jekyll a pan Hyde? A co vy, vdané ženy? Bylo pro vás těžké začít se najednou podepisovat jinak a nakonec jste zjistily, že váš podpis vypadá úplně stejně jen s tím rozdílem, že je v něm ukryto jiné jméno? Anebo jste se přijetím nového jména změnily a posunuly o poznání jiným směrem, což se projevilo i na vašem podpisu?

Grafologové říkají, že podpis bývá často póza a nedá se z něj poznat pravá podstata člověka. K tomu je zapotřebí mít k dispozici popsaný arch papíru minimálně o velikosti A4, který musí být samozřejmě nelinkovaný, aby bylo zjevné, zda vám rukopis stoupá, klesá anebo střídavě leze nahoru a dolů jak rosnička v dubnu. Oproti celému textu bývá podpis jiný, ukazuje i často to, jací bychom chtěli být. Někdo má například drobounké, stěží rozeznatelné písmo a nabubřelý podpis přes celou stránku, nebo i klidně naopak. Zkušený grafolog se vám podívá na zoubek a pozná, jací doopravdy jste, nebo co chcete třeba i nevědomě zakrýt.

I kresba vypovídá o mnohém

Jestliže vás láká nechat si udělat rozbor písma a něco se o sobě dozvědět, vybírejte raději zkušené a studované grafology na doporučení a vynechejte samouky, kteří nezřídka střílejí od boku poznatky vytržené z kontextu. Je fajn, když se ještě písmo doplní o některou z psychodiagnostických metod, například o kresbu stromu nebo lidské postavy. Na kurzu jsme kreslili i dveře, které rovněž dost vypovídají o našich vstupech a výstupech, potřebě jistoty a bezpečí, extraverzi či introverzi.

Vzpomněla jsem si také na jeden méně známý test s kostkou na poušti. Netuším, kde jsem k němu přišla, ale zadávala jsem ho svým bližním už jako dítě. Letos na Silvestra jsem s ním pobavila své přátele a jejich obrázky mám samozřejmě dobře schované!

Test s kostkou na poušti

Vezměte si papír a pastelky. Představte si, že všude kolem je poušť. Umístěte na ni kostku. Klidně ji vybarvěte, podumejte nad tím, z jakého je materiálu, a pak k ní přimalujte žebřík. Kam jste ho nakreslili? Následuje květina, opět si pohrajte s její polohou, vzhledem a barvou. Nakonec přimalujte koně a člověka. V jakém jsou vzájemném vztahu? Posledním úkolem bude přidat na druhou stranu papíru vaši kostku, která prožila písečnou bouři. Umístěte ji znovu a sledujte, jak se změnila její poloha. Je zasypaná pískem? Nebo ji vítr odvál o kus dál?

Co to vlastně znamená?

Kostka jste vy. Vypovídá o vás samotných, o tom, jací jste, a také o vašem egu. Je vaše kostka mrňavá, tvrdě kovová nebo obrovská? Je přírodní nebo z umělé hmoty? Nebo snad z cukru? Je černá nebo barevná?

Žebřík znázorňuje váš vztah k druhým, sociální vazby a integraci do společnosti. Někteří lidé žebřík o kostku opírají, je tedy jakýmsi mostem a vyjadřuje tak spojení, někdo ale pohodí žebřík o kus dál na zem nebo ho tam třeba vůbec nemá.

Kytka představuje bezbrannou bytost, o kterou je potřeba pečovat a právě tyto vaše sklony prozradí její umístění. Někomu roste přímo na kostce, někdo ji zasadil daleko a příliš se o ni nezajímá. Rozhoduje i druh rostliny, bodlák, kopřiva, strom nebo růžička? Ukazuje také naše vnímání, city a schopnost empatie.

Kůň je partner v pravém slova smyslu. Běží s rozevlátou hřívou neosedlaný, nebo ho jezdec krotí či vede za uzdu?

Bouře zobrazuje krizové situace v životě a to, jak je dokážeme ustát. Někomu se kostka ani nepohne, jinému se postaví na hranu či ji písek zcela zavane. Sledujte, jak se obrázek změnil po návštěvě písečné bouře.

A nezapomínejte kreslit, hrát si a hlavně psát rukou!

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné