Fyzioterapeutka Ludmila Plecháčová: Receptem na pozitivní stáří je bohatý život!

„Všechno je především o lidech,“ říká se. A když jde o vaše zdraví, tak to platí dvojnásob! Můžete se například ocitnout v parádním prostředí, ale pokud tam narazíte na „studené čumáky“, tak si ten luxus řádně nevychutnáte. Můžete mít k dispozici sofistikovaná zařízení a přístroje, ale pokud je obsluhují nepříjemní lidé, jejich účinek bude možná jen poloviční. Prostě – na lidech záleží!

Fyzioterapeutka Ludmila Plecháčová: Receptem na pozitivní stáří je bohatý život!

Všechno je především o lidech,“ říká se. A když jde o vaše zdraví, tak to platí dvojnásob! Můžete se například ocitnout v parádním prostředí, ale pokud tam narazíte na „studené čumáky“, tak si ten luxus řádně nevychutnáte. Můžete mít k dispozici sofistikovaná zařízení a přístroje, ale pokud je obsluhují nepříjemní lidé, jejich účinek bude možná jen poloviční. Prostě – na lidech záleží!

Život vepsaný ve tváři

Hned na první pohled vás zavalí dobrou náladou a obdivuhodnou energií. „Tady máte kamínek z pláže a tohle je větvička bobkového listu. Obojí jsem přivezla z Chorvatska.“ V ruce z ničeho nic držím dva milé dárky a překvapeně koukám na úžasně opálenou starší dámu. Na tváři má kromě vkusného líčení i plno pozitivních vrásek – těch, které se vám vytvoří, když se v životě hodně usmíváte. Hned je mi jasné, že mám čest s někým, kdo tu je pro druhé. S někým, kdo si určitě zažil všelijaké osobní ztráty, ale přestál je s grácií, pozitivním myšlením a s nadhledem. S někým, kdo vás svým ojedinělým přístupem přesvědčí, že ta kyčel, koleno, rameno a bůhvíco ještě prostě brzy bolet nebude! Fyzioterapeutce Ludmile Plecháčové uvěříte, že zase budete „skákat přes kaluže“.

Následujícím skutečnostem možná uvěříte jen stěží, ale vážně jsou pravdivé! Tak za prvé – Ludmile je úctyhodných 81 let! Za druhé – denně ošetří asi 14 pacientů! Za třetí – s výjimkou mateřské dovolené pracuje stále na plný úvazek od 1. července roku 1955! Paní Plecháčová se tedy o dětské i dospělé klienty Lázní Bělohrad stará více než 60 let!

To není dvojnice…

Stávají se tu takové komické příhody. Maminka jednoho děcka, které se tady léčilo, byla kdysi také mojí pacientkou. A nedávno při pohledu na mě mé kolegyni prý pošeptala – Ta paní vypadá úplně jako paní Plecháčová, která se tu o mě kdysi starala. Jako by jí z oka vypadla! No a ta kolegyně jí na to řekla – To není dvojnice, to je ona! Samozřejmě tomu nemohla uvěřit.“ Vůbec se té paní nedivím!

Ludmila Plecháčová může za svou více než šedesátiletou službu v Lázních Bělohrad velmi dobře posoudit změny, které se ve fyzioterapeutické léčbě dětí a v dětech samotných odehrály. „Metody se pochopitelně vylepšují. Je jich více. Ale základ zůstává stejný. I já pořád pracuju především s tím, co jsem se naučila ve škole v Brně. Ovšem děti – ty jsou jiné. Dříve braly cvičení velmi poctivě, pracovaly na sobě. Dá se říct, že si až vážily té péče, kterou jsme jim poskytovaly. Děcka uměla odříkávat pravidla správného držení těla jako otčenáš. Výsledek naší práce byl pak dříve a lépe vidět! Dnes většina z nich bere vše jako samozřejmost. Musíme je při cvičení více hlídat. Je to prostě složitější.“

Paní Ludmila ale hned dodává: „Ale i tak jsou výborné! Milovala jsem je všechny! Opravdu jsem je milovala všechny! S některými z nich bych se dokonce ráda setkala znovu. Napadlo mě oslovit ten televizní pořad Pošta pro tebe, víte?“ směje se Ludmila při vzpomínce na možná až tisíce svých svěřenců. Nicméně pak přiznává, že po 40 letech práce s nimi vlastně docela ráda uvítala změnu. Už asi 20 let pracuje s dospělými.

[time-restrict on="2019-10-07"]

Jdu od vás a jsem šťastná

Ty děti jsou úžasné, ale dospělí vás někdy dokážou tak pěkně ocenit. Teď zrovna mám jednu moc milou pacientku – 94 let jí je! A ta mě miluje a já mám moc ráda ji. Přišla sem v dosti špatném stavu. Měla i potíže s dýcháním. A já ráda pracuju se specifickým jógovým dýcháním, které krásně provzdušní plíce – i ty její. No a ona mi po našem setkání vždy povídá – Já jdu od vás, paní Plecháčová, a jsem šťastná… Tak toto mě ohromně těší.“ Každý oceníme zpětnou vazbu. Zvláště pro ty, kteří pracují v „pomáhacích profesích“, je taková pochvala motorem.

Ludmila Plecháčová mi vysvětluje, že hodně jejích klientů napadá na jednu nohu a z toho mají další komplikace. „Říkám jim, aby si stoupli před zrcadlo, a jdeme po jedné čáře jako modelky. Pak najednou mizí takové to kolébání. Jakmile napadáte na jednu stranu z jakéhokoli důvodu, ničíte si druhou kyčel, páteř se kroutí. Přicházejí další potíže, které se už hůře řeší. Je prostě nutné to napadání odbourat.“ A to i když léčba může trvat delší dobu!

Nezlobte se na svou kyčel – pohlaďte ji!

Nejdéle sloužící fyzioterapeutka Lázní Bělohrad uznává, že nová doba je rychlejší, lidé touží po rychlých řešeních. Ale podle ní nic takového neexistuje. „Je důležité věnovat léčbě čas a myslet pozitivně. Berte věci tak, jak jsou. Usmívejte se na svět! Nezlobte se na svou kyčel! Pohlaďte ji! Musíte v ni věřit!“

Paní Ludmila ví, o čem mluví. Nejen díky tomu, že je v oboru desítky let… Sama má zdravotní potíže a prošla si i psychicky velice těžkým obdobím, když jí zemřel tuze milovaný manžel. „Myslela jsem, že se zblázním,“ vzpomíná ještě teď se slzami v očích 81letá fyzioterapeutka a pětinásobná prababička v jedné osobě. Pak se ovšem otřepe a během chvilky se promění v bojovnici: „Řekla jsem si NE – to nemůžu. Jsou tu moje děti, vnoučata, pravnoučata. Když tady holka chceš bejt, dej se dohromady! Oblékni se, učeš se, běž do práce. Nefňukej!“ A tak taky udělala. „Ten styk s lidmi mě udržuje. Ta přímá setkání, víte! Normálně jsem už šedivá, ale já si ty vlasy nabarvím, nalíčím se, dojdu si na manikúru, obléknu se… musím, protože každý den jdu mezi lidi, a to je dobře, právě to mě drží!“ Baterky taky dobíjí každý červen a září v Chorvatsku: „Tam plavu, plavu a plavu k zbláznění. Taky hodně čtu a procházím se a občas skočím někam za roh, aby mě nikdo neviděl, a cvičím. Tam si to užívám.“

Retro kolo

Ludmilu Plecháčovou můžete občas v okolí lázní vidět i na velmi specifickém dopravním prostředku: „To kolo mám od 15 let. Syn mi říkal, že tu s ním dělám ostudu. Chtěl mi koupit nové, ale já mu říkám jedině se zadními brzdami! Nechci dopadnout jako Eda z Brtve! Ten dostal nové kolo, které mělo ty brzdy vepředu. No a když se na něj všichni dívali, jak poprvé jede, zapomněl, že má ty nové přední brzdy, a zrovna jelo auto. Nezabrzdil. Byl na místě mrtvý. Představte si to! Takže proto já většinou jezdím na nákupy na tom svém starém kole (i když mám i to nové) a jsem spokojená. Jedna paní mi říkala, že to je přímo retro kolo. Tak se teď bojím, aby mi ten muzejní kousek ještě neukradli.“ Dodává s humorem Ludmila.

Paní Plecháčová je sama vlastně takový „muzejní kousek“ Lázní Bělohrad. Ale velmi zachovalý – a to především díky jí samotné. Říkám si, že všichni pacienti, kteří se jí „dostanou pod ruku“, mají ohromné štěstí. Od Ludmily nedostanou totiž pouze péči velmi zkušené fyzioterapeutky, ale také cennou energii a kus pozitivního myšlení, které v sobě tato dáma má.

Bohatý život = pozitivnější stáří

Kolegyně Ludmily a ředitelka domova pro seniory (Domov Vitalita) Zuzana Kynčlová mi k tomu později u kávy říká: „Víte, když má někdo bohatý život, žije aktivně, myslí i na druhé, třeba i občas riskuje, tak se se vším vypořádává lépe – i se stářím. Ti lidé jsou pak prostě celkově pozitivnější!“ Když nad tím později znovu přemýšlím, musím uznat, že na tom něco bude… Takže vám všem přeji BOHATÝ život a pozitivní stáří.

[/time-restrict]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​