Děti, které nemohou vyrůstat se svými rodiči. Krutá realita.

Ti z vás, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s pěstounskou péčí, si jen těžko dokážou představit, co to obnáší. Dominika Babáková, vedoucí oddělení pěstounské péče sdružení Rodina v centru v Novém Boru, o této problematice ví hodně.

Děti, které nemohou vyrůstat se svými rodiči. Krutá realita.

Když děti nemůžou vyrůstat se svými rodiči

Znám pár lidí, kteří pomáhají a pak o tom hodně nahlas mluví. „Téhle kamarádce jsem hodně pomohla a pro tamty jsem toho tolik udělala.“ Nepochybuji o tom. Upřímně ale obdivuju ty, kteří vás chytí za ruku, když potřebujete podržet, všeho nechají a jenom poslouchají vaše trápení, vytuší, že je potřeba vyslovit či napsat pár posilujících slov. Mlčky konají. Jsem si jistá, že mezi tyto lidi patří i skromná a usměvavá Dominika.

Umění naslouchat

Začínala v Rodině v centru jako koordinátorka služeb pro fungující rodinu. Maminky, které do centra přicházely, si všimly její schopnosti naslouchat a snažit se pomoci. Počet žen, které se Dominice svěřovaly se soukromými problémy, rostl a ona je vždy citlivě vyslechla, snažila se poradit, nebo je poslala k příslušnému odborníkovi. Sama vysvětluje: „Kontakty na odborníky jsem získávala buď osobně na doporučení známých, nebo oficiálně přes odbor sociální péče. A tam začala naše úplně první spolupráce přímo s odborem sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD)“.

Pěstoun od slova pěstovat, ale ne pěstí!

V roce 2012 OSPOD přišel s nabídkou, aby sdružení Rodina v centru zajišťovalo služby pro pěstounské rodiny. „Mě tato nabídka oslovila. Osobně jsem v minulosti řešila téma adopce, pěstounské a hostitelské péče. Lidí, kteří se rozhodnou pro některou z těchto péčí, si velmi vážím a zaslouží si podle mě velký respekt. Vzít si dítě, starat se o něho, zpracovávat jeho traumata není vůbec jednoduché. Strašně mě mrzí, když se setkám s reakcí, že pěstouni to dělají jen pro peníze. Ale s výchovou pěstounských dětí je spojena spousta problémů, a ty by přeci nikdo pro peníze nemohl chtít řešit,“ rozvádí Dominika své úvahy. A pokračuje: „Pěstouni si neberou jen dítě, ale i jeho biologickou rodinu, se kterou musejí být v kontaktu. Je potřeba ladit správnou rovnováhu v udržování vztahů a to může být hodně složité. Tito „náhradní rodiče“ musí podporovat vztahy s „opravdovými rodiči“ a zároveň musí chránit dítě před dalším zklamáním. A také odpovídat na nekonečnou řadu otázek začínajících A proč…?“.

Rodič – děcko - pěstoun

V lednu 2013 vyšla novela o sociálně-právní ochraně dětí, ve které se praví, že každý pěstoun musí sepsat dohodu o výkonu pěstounské péče s nějakou organizací. K tomu ale příslušné organizace musely získat pověření z OSPOD. Sdružení RVC už sepsalo smlouvu se čtyřiceti dvěma pěstounskými rodinami, pro které zajišťuje povinné vzdělávání a pomáhá jim v řešení problémů. Dominika říká: „Kontakt je povinný jednou za dva měsíce, ale nemusí to být kontakt osobní. Stačí telefonát nebo poslat lístek.“ Má za sebou několik asistovaných kontaktů. Poslouchám vyprávění o čerstvé události a je mi úzko. Jednalo se o zkontaktování jedenáctileté holčičky s maminkou, která brala drogy a dvakrát seděla ve vězení. Psycholožka se sešla s matkou a sdělila jí pravidla. Dominika jako zástupce sdružení byla v kontaktu s dívkou, matkou, pěstouny, psycholožkou i sociální pracovnicí. „Proběhly tři setkání. Z toho prvního jsem byla nadšená. Proběhla další dvě a potom se matka odmlčela. A já už se s ní nedokázala spojit. Nebylo to poprvé. Co se bude dít, až se máma zase ozve a bude se chtít s dcerkou znovu setkat? Pro tu holčičku je to strašné. Rozhodnutí je ale tentokrát na pracovnici Rodin

y v centru. Po konzultaci se sociální pracovnicí může další kontakt odmítnout.“ A dcerka čeká. Je ale taky možné, že už leccos pochopila. Dominika to uzavírá slovy: „Myslím, že ty děti mají naložíno hodně. Často se s tím celý život nesrovnají.“

Japonské přísloví o rybě

Asi 90% pěstounských rodin, které využívají pomoc Rodiny v centru, jsou v příbuzenské vazbě. To znamená, že o nezletilé dítě, které nemůže být vychováváno svými biologickými rodiči, pečují prarodiče, sourozenci nebo jiní příbuzní. Zatímco v případě cizí pěstounské péče musí žadatelé projít čtyřicetihodinovou odbornou přípravou, situace v rodině se někdy zvrtne velmi rychle a lidé jsou bezradní. „Snažíme se těmto rodinám ze začátku pomáhat intenzivně. Zajišťujeme pro ně vzdělávání, pro děti doučování, připravujeme celé víkendy s programem, organizujeme přednášky a soukromé konzultace s psychology. Je potřeba tyto rodiny naučit, jak fungovat.“ Napadá mě oblíbené japonské přísloví: „Když chceš někomu pomoci, nekupuj mu rybu, ale nauč ho ryby chytat.“

Jak to ustát?

Ptám se Dominiky, jak to zvládá sama z té psychické stránky být neustále v přímém kontaktu s často tak tvrdou skutečností. „Snažím se být svým klientům nápomocná tím, že zastávám místo člověka, který má možnost udržet si nad problémem objektivní názor a dalo by se říct komfort použít zdravý selský rozum. Při konfliktu tam nemám své vlastní emoce a tak ho můžu řešit s chladnou hlavou. Ale samozřejmě se radím s psychologem, pak máme v Centru supervize - skupinové i individuální. Taky spolupracujeme s rodinným centrem v Liberci v rámci metodických setkání,“ odpovídá tato milá žena, která se ke svým klientům snaží vždy stavět pozitivně a s respektem. Třeba matku výše zmíněné holčičky vnímá zároveň jako osobu dlouhodobě závislou na drogách a několikrát ve výkonu trestu, zároveň jako ženu, která nezvládá svoje potřeby a žije s pocitem, že se někdo cizí stará o její děti, které má i tak moc ráda.

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné