Dal by si někdo výborný KŘEN?

S křenem mě seznámil táta už hodně dávno. Tenkrát děda vlastnil louku a my na ni chodili králíkům na trávu. Nedaleko byl menší borový les, pod ním širá pláň a na ní křen. Občas táta kus vykopal a doma nastrouhal. Pokaždé si u toho poplakal. Přidal ho do hořčice, k pečenému kolenu nebo smíchal s jablky a vždycky tvrdil, že „má grády“. Měl – už tenkrát jsem ho jedla s ním a chutná mi dodnes.

Dal by si někdo výborný KŘEN?

Text: Beáta Matyášová

Malínské bohatství

Původním domovem křenu je jihovýchodní Evropa. Na našem území se vyskytl už ve 12. století díky Slovanům. Používal se především jako koření, zelenina a účinný prostředek tišící bolesti. V Čechách a okolních zemích se ujal rychle a rostl tady v mimořádné kvalitě, dokonce až takové, že jsme se označovali křenovou velmocí. Nejznámnější křen byl z Malína ve středních Čechách, pěstoval se tu od raného středověku a na konci 19. století už Spolek malínských křenařů vyvážel do zahraničí, včetně USA, více než 100 tun této léčivé plodiny. Konec malínskému křenu nastal v 50. letech minulého století s nástupem kolektivizace, kdy se začaly prosazovat jiné plodiny a projevil se nedostatek pracovních sil, které kvalitní pěstování malínského křenu, náročného na ruční práci, vyžadovalo. Dnes se k nám křen bohužel pouze dováží z Asie a Ameriky, přestože na několika málo zahrádkách je ten původní ještě zachráněn.

Slzy jako důkaz

Léčivá síla křenu byla odedávna spojována s mužstvím. V evropských zemích nesměl v dřívějších dobách chybět na stole svatební hostiny, kdy byl určen především ženichovi, aby mu dodal sílu a odvahu při plnění manželských povinností. V jiných zemích se zase věřilo pověře, že pokud nevěsta při vlastnoručním strouhání křenu nezapláče, není už panna.

Blahodárné účinky kořene křenu jsou dnes už prokázány. Dokáže působit proti bakteriím, virům i plísním, říká se, že „vypálí červa“, a navíc obsahuje velké množství vitaminu C, E, B a A. Z minerálních látek je nejvýznamnější zastoupení hořčíku, vápníku, draslíku a železa. Křen díky tomu účinně pomáhá proti anémii, zvyšuje odolnost organizmu a dokáže povzbudit chuť k jídlu. Podporuje i činnost střev a posiluje játra. V lidovém léčitelství se zázračná síla křenu využívá při zánětech močového ústrojí, podporuje vylučování ledvinových kamenů z těla a obklady z křenu výborně poslouží při revmatických bolestech. Strouhaný křen se smíchá s tvarohem a opatrně se na pár minut přikládá. Důležité je dobře se po sundání obkladu omýt, křen dokáže nepříjemně podráždit pokožku. Pro vysoký obsah vitaminů nám křen může také výborně posloužit jako prevence i léčebný prostředek při nachlazení, chřipce i bolestech v krku, je takovým přírodním antibiotikem, umí usnadnit vykašlávání a pročištit horních cesty dýchací. Účinná je šťáva na kloktání (ředí se teplou vodou) nebo vývar z křenu určený k inhalaci.

Podzimní křen je nejostřejší

Pěstování křene není úplně jednoduché. Selský a planý křen se velmi liší. Planý najdeme kolem vodních toků, ale jeho chuť je hořce pálivá, a proto nepoživatelná. Malínský způsob víceletého pěstování křenu spočívá v tom, že se řízky silné asi 2 cm a dlouhé 10 cm vysazují na podzim nebo brzy na jaře 60 cm od sebe do hloubky 15 cm. Manuální práce spočívá od jara v odkopávání postranních výhonků, kdy se křen jednotí. Sklizeň nastává na podzim, kdy listy zhnědnou a živiny se stáhnou do kořenů. Tehdy je jeho síla nejvýraznější.

Dobrou ostrou chuť!

V kuchyni se používá málo a podle mě je to škoda. Nastrouháním se u křene naruší rostlinná pletiva a dusíkaté látky obsahující síru se začnou štěpit na cukr a hořčičné silice, díky kterým má křen tak ostrou chuť i vůni, která dokáže vehnat slzy do očí. Chuť se dá vyvařit, což není žádoucí, proto doporučuji křen vařit opravdu krátce. Nejraději mám typickou křenovou omáčku, výborná je i křenová pomazánka, nedávno jsme na Vegefestu ochutnali úžasný křenovo-zelný obložený chlebíček a klasikou je jablečný křen. Všechno je nejlepší určitě domácí a s láskou čerstvě připravené, to pak chutná úplně nejvíc.

Recepty křen:

Smetanová křenová omáčka

Na 6 porcí:

100 g másla

2 cibule, pokrájené nadrobno

3 lžíce hladké mouky

750 ml hovězího vývaru

125 ml smetany ke šlehání

3 lžíce čerstvě nastrouhaného křenu

Nejdříve si připravíme domácí hovězí vývar, až pak začneme připravovat omáčku. Na másle zpěníme cibulku, ale nenecháme ji zhnědnout, zaprášíme moukou a vymícháme bledou jíšku. Zalijeme ji studeným vývarem, důkladně mícháme metličkou a zvolna vaříme asi 20 minut. Nezapomeneme míchat, omáčka má trochu tendenci připalovat se ke dnu. Na konci vaření přidáme polovinu připraveného křenu a krátce povaříme. Stáhneme z ohně a ochutíme solí, pepřem, lžičkou citronové šťávy a 2 lžičkami cukru. Přilijeme smetanu, rozmixujeme, a pokud máme chuť, ještě přepasírujeme přes cedník. Nakonec do omáčky vmícháme zbylý křen a podáváme. U nás nejraději s bramborem a vařeným hovězím.

Křenová pomazánka

Na 6 porcí:

6 vajec, vařených natvrdo

250 g kvalitního sýra

1 jablko

malá plechovka kukuřice

4 lžíce majonézy

sůl

3 lžíce strouhaného čerstvého křenu

Postup je snadný a rychlý, doporučuji si pomazánku připravit a nechat odležet v ledničce několik hodin předtím, než se do ní pustíte. Majonézy dávám podle chuti, dá se ředit i bílým jogurtem. Nejdříve si na hrubším struhadle nastrouháme vejce, jablko a sýr a všechny suroviny promícháme. Dochutíme solí a na pečivu zdobíme petrželkou, pažitkou nebo jinou natí. Mňam.J

Sirup proti nachlazení

10 dkg nastrouhaného křenu zalijeme 2 dcl převařené, vychlazené vody a pod pokličkou necháme 30 minut luhovat. Pak scedíme, důkladně vymačkáme přes plátno a dosladíme medem. Užíváme třikrát denně po jedné lžíci dospělí a jedné lžičce děti.