Běh: Naboso - chodidlo místo podrážky

 Většina běžců si myslí, že běžet bez bot je nevýhoda, bolí to a člověk musí být pomalejší. Stejně tak si lidé nejspíš šuškali v roce 1960 na olympiádě v Římě, kde se na start maratonu postavil neobutý etiopský voják a atlet Abebe Bikila. Rozhodně ho nikdo nepovažoval za favorita. Jeho nahá chodidla ho však do cíle běžecké královské disciplíny dovedla jako prvního. A nejenže s časem mírně přes dvě a čtvrt hodiny zvítězil, dokonce tím tehdy vytvořil nový světový rekord. Dnes už můžeme jen spekulovat, jestli by se mu to samé podařilo v nejlepších závodních botách. Vzhledem k tomu, že byl zvyklý běhat bosý, asi těžko.

Běh: Naboso - chodidlo místo podrážky

Já jsem se před časem potkal s několika bosonohými běžci. Třeba Tomáš Zahálka, který ještě ke všemu běhá v kiltu, stejnou desetikilometrovou trať urazí téměř o téměř tři minuty rychleji bez bot než v nich. Až někdy uvidíte nějakého podobného nadšence do přirozeného běhání, rozhodně ho nepodceňujte. Mají totiž za sebou často drsný trénink.

„Minulou zimu, když jsem byl v největší formě, jsem uběhl dva kilometry po zasněžené, vyplužené a štěrkem vysypané silničce. Bez bot běhám jak městské maratony, tak i kratší úseky v mrazech. Zvířata si také neřeknou, že už venku moc prší, fouká nebo sněží a že raději zůstanou u televize. Já televizi nemám, takže běhám bos i ve sněhu,“ říká mi vytrvalec René Kujan, který s bosým běháním experimentuje třetím rokem a vnímá ho jako přirozený návrat do raného dětství. René běhá i v botách, v nich má za sebou mnohem víc kilometrů, například 30 maratonů za 30 dní, při nichž obkroužil Island.

Sandále jako záloha

Tomáš Zahálka boty naopak nazouvá jen zcela výjimečně. K běhání se dostal od bosé turistiky. Běžně tak chodil desítky kilometrů v přírodě. „V botách mě bolelo kdeco, tak jsem asi před pěti lety prostě začal chodit bosky. Pak mě v září 2013 hecli kamarádi v hospodě, ať běžím Běchovice. Desítku prý uběhne každý. Po tom, co jsem ten závod zaběhl pod hodinu, už jsem u toho zůstal. Jsem rád, že jsem se díky bosoběhu stal z neběžce běžcem,“ směje se Tomáš. Za poslední rok a půl bez bot naběhal téměř dva a půl tisíce kilometrů a nachodil ještě mnohem víc. Když jede z Pardubic, kde bydlí, na závod kamkoli po republice, cestuje bosý už z domova.

Jeho zatím největší výkon byl horský Jesenický maraton, kde je na trase hodně kamenů a úseky se štěrkem. Aby se vešel do časového limitu šest a půl hodiny, nazul na třetinu sandály se čtyřmilimetrovou podrážkou. Letos se chystá na 66 kilometrů dlouhý závod v Jizerských horách. Tenoučké sandály bere pro jistotu s sebou, ale jen jako zálohu na nejdrsnější části trasy, kde ostatní běhají ve speciálních botách prošpikovaných technologiemi pro co nejsnazší zdolávání náročného terénu.

Bosoběh pomáhá

Fanoušci bosého běhání se shodují, že jim připadá svobodnější. „Kecky omezují, utiskují. Boty coby ochranu chodidla ale úplně nezatracuj. Kolikrát, když jdu v Praze po ulici do práce a kličkuji mezi psími exkrementy všeho druhu a skupenství, mezi plivanci a tu a tam odhozenou pomůckou nezodpovědného narkomana, říkám si, že tudy bych bosý asi ani běžet nechtěl,“ dodává René. Bosé běhání má podle něj ale i další výhody: „Značně mi díky tomu zesílily svaly a vazy chodidel, takže teď mi už tolik neubližuje ani běh či chůze v botách. Dřív jsem měl z bot samý puchýř. I klenba se vzedmula, vydržím zkrátka běhat déle bez únavy chodidel.“

Oba dva přitom zažili i několik zranění, šlápli si například na drobné střepy.  To však ani jednoho od bosého běhání neodradilo. Spojuje je ještě jedna věc – oba za každý naběhaný kilometr věnují peníze na podporu Sportovního klubu vozíčkářů. Začal s tím René, který si kdysi vážně zranil páteř po těžké autonehodě, při níž seděl na místě spolujezdce. Společně s vozíčkáři se v rehabilitačním ústavu v Kladrubech léčil a dostal se postupně díky poctivému cvičení do takové formy, že běhá velmi náročné a dlouhé tratě doma i v cizině, bosý i obutý.

Jak začít?

Stejně jako je dobré se k maratonům a jiným dlouhým běhům dopracovat postupně, mělo by se pozvolna začít i s bosým běháním, pokud někoho láká. „Nejlepší je nejdřív zkusit bosou chůzi a pak běh na nějakém příjemném povrchu. A pomalu zvyšovat vzdálenost. Boty si klidně pro jistotu vezměte s sebou. Vyrazit z odpružených bot rovnou bosky na závod bez přípravy není rozumné,“ říká Tomáš Zahálka.

René Kujan doporučuje alespoň třikrát týdně na pět minut zout boty a projít se někde po trávě, v lese nebo mezi listím a postupně přidávat čas a náročnost terénu. „Dobrá je také bedna s kamínky. Dáte si ji do koupelny a každý den v ní dvakrát podupete při čištění zubů. Poslouchejte své tělo, to je hlavní. Když řekne, že chce ještě, dejte mu víc. Klouby, šlachy, úpony nepředěláte, neposílíte za víkend. Po pár měsících zkuste popoběhnout a opět se řiďte řečí svého těla a rozumem,“ radí René.

Koukněte na:

www.run30.net www.kiltpocesku.cz www.spojenci.cz